Když se řekne nákupčí, může to evokovat, že bude opravdu „jen“ něco nakupovat. To se ale našich nákupčích netýká. U nás je práce nákupčího mnohem komplexnější, pestřejší a upřímně taky náročnější. A co u nás takový nákupčí vlastně dělá? Na to vám odpoví samostatní nákupčí Marika a Petr a senior nákupčí Honza
Petr: Věnuju se nákupu a vývoji světelných reklam a plastových produktů. Co to přesně obnáší? Spolupracovat na vývoji produktů a s dodavateli to technicky vymyslet tak, aby to fungovalo. Udělat dobrý kompromis mezi kvalitou, cenou a provedením. Každý produkt, který řešíme, je, jak se to řekne česky – customized :)
Marika: Říká se tomu sice nákupčí, ale myslím, že je to spíš projekťák. Ten proces zahrnuje mnohem víc než jen nákup jako takový. Není to tak, že bych seděla na internetu a objednávala finální produkty. Myslím, že ta práce, kterou děláme my, je spíš produktový vývoj.
Honza: V rámci nákupu jsem si na MP prošel defacto všechno. Začínal jsem na poloviční úvazek a řešil certifikace. Potom jsem začal nakupovat 3D (reklamní předměty), následně POSka a teď se věnuji nákupu nábytku a vedu holky, které mají na starost POSka z kovu, dřeva a další doplňkové komodity, jako třeba menudesky, produktové lišty a menší zakázky.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Petr: Určitě první, co ráno udělám, je kontrola statusu aktuálně běžících výrob, a když je potřeba, tak návštěvy dodavatelů a kontroly výrob. Dopoledne se věnuju rozjetým výrobám a čínským dodavatelům, kteří už po obědě nekomunikují. Odpoledne spíš řeším poptávky, a pokud zbude čas a mám na to prostor, věnuji se vývoji nových věcí. To je takové moje schéma, každý si to může udělat jinak.
Marika: Mám to tak, že když odcházím z práce, napíšu si seznam úkolů na další den. Takže přijdu do práce a jedu jednotlivé body. V obdobích jako je teď, kdy máme každý třeba 45 projektů, nejde držet každou věc v hlavě. Do toho přijde nějaká poptávka navíc, takže tu práci musím přerušit a začít se věnovat tomu, co je akutnější. No a potom jsou tu meetingy, nebo se něco pokazí ve výrobě, takže se bere auto a jede se to řešit. A takhle pořád dokola. Každý den něco překvapí :)
Honza: Ráno přijdu, uvařím si kafe a projdu maily. Vyklikám si ty urgentní, které musím okamžitě řešit. Jakmile mám tohle hotovo, začnu dělat na dlouhodobějších projektech, kterým se snažím vyčlenit podstatnou část dne. Všechno si vedu v diáři, bez kterého nedám ani ránu.
| |
  |
|
Co tě na tom baví?
Petr: Kolegové :) To, co mě baví je, když máme nějaký projekt, na který je dost času a můžeme ten produkt udělat od začátku do konce. Spolupracujeme na jeho vývoji, setkáme se se zákazníkem. S grafikama něco navrhneme a jsme u celého toho procesu od začátku vývoje až do konce.
Marika: Hodně se mi líbí, že to není monotónní práce. Je to dynamický, hodně kreativní. Když už máš ty zkušenosti, tak je to všechno na tobě. Nikdo tě nehlídá, nekontroluje. Lidi ti věří a už si to řídíš všechno sám. A nejlepší samozřejmě je, když ti přijde výroba a ty vidíš, že jsi to zvládl. Nebo když produkty, na kterých jsi pracoval, fakt vidíš po světě. To je super pocit :)
Honza: Mám dobrý pocit z toho, když řeším projekty a dovádím je do úspěšného cíle. Rád se tím zabývám, rád se snažím, aby zákazník dostal pěkné zboží a aby všechno klaplo. Když se to povede, tak je to pro mě ten nejlepší pocit.
Jak vypadá tvůj tým?
Petr: Můj tým je nejlepší na firmě. Proč? Protože jsem tam já…mimo jiné :) Spolupracuje se mi velmi dobře. Dokážeme se vzájemně zastoupit, nebo i přebrat celé projekty, pokud toho má někdo hodně. To je dobrý. A sedli jsme si i lidsky. Není to prostě jen o tom, že něco musíme udělat společně, protože tu sedíme 8,5 hodiny denně. Vídáme se i mimo pracovní dobu. A to i s kolegy, kteří se rozhodli pokračovat kariérně někde jinde.
Marika: Jsme všichni mladí, kamarádští. Scházíme se i mimo práci, chodíme na pivo, do kina, na oběd. Jsou tu lidi, se kterýma mám úplně nadstandardní vztah. Ti lidi si prostě sednou. Tady to ani jinak nejde. Když je v kanceláři negativní atmosféra, tak to prostě nemůže fungovat.
Honza: Náš tým je takový duchem nejmladší, nejveselejší a je tam nejvíc živo. Pro mě to byla dost změna. Tým, kde jsem byl předtím, byl víc klidný. Což taky není na škodu. Každopádně si myslím, že ta parta tady, a to nejenom v kanclu, ale i na celé MP, je jedinečná.
Kdybys chtěl přesvědčit kamaráda, ať jde pracovat na MP, co bys mu řekl?
Petr: Přesvědčoval bych ho, kdybych věděl, že ty věci, které děláme, by mohly bavit i jeho. Hlavně člověku nesmí vadit pracovat trošku pod tlakem. To tady určitě je. Je to rozmanitá práce. Nedělá se pořád to samý dokola. Tak asi tohle je podle mě ta hlavní přednost. A taky jestli si chce zkusit komplexně zajišťovat projekty. Protože na MP si od začátku sáhne na celý projekt, dostane ho celý na starost.
Marika: To, co jsem tu uvedla, jsem před pár měsíci řekla kamarádce. A proto je tady :)
Honza: Já bych to nedělal, protože nerad něco doporučuju. Kdyby však on sám přišel s tím, že tady o tu práci má zájem, řekl bych mu, že jsme dynamická, přátelská, otevřená, ambiciózní a zkušená firma (těch 25 let praxe je znát). Měl by být připravený na to, že bude mít na starost množství projektů, a je potřeba jet neustále naplno. Není to tady žádný lážo plážo, někdy to je naopak docela chaos. Vychválil bych to, ale vysvětlil bych mu i tu náročnost s tím spojenou.
Co by měl umět tvůj nový kolega?
Petr: Vařit kafe. Pokud by uměl hrát na banjo, byla by to výhoda, to tady ještě nikdo neumí. Brilantní znalost čínštiny taky není k zahození :)
Marika: Stačí, když bude samostatný a nebude mít strach. Tady se všechno naučí. Když jsem nastoupila po škole, neuměla jsem skoro nic. Nerozuměla jsem dřevu, v podstatě žádné komoditě, které teď mám na starost. Za ty 4 roky si troufám říct, že jsem jeden z nejzkušenějších lidí v týmu, a že když člověk chce, tak se všechno naučí. Jen nemít strach se to učit. Člověk dělá chyby, i mě se to občas stane. Prostě o tom to je, uvědomit si to, nebát se toho a pamatovat si ty chyby, aby se neopakovaly.
Honza: Měl by mít hlavně selský rozum, a taky nějaký ty kupecký počty v krvi. Vědět, že něco stojí tolik, ale když třeba vyřeším jinak balení, dopravu, znovu vyjednám podmínky s dodavatelem nebo s více, tak se můžu dostat ke zcela jiné ceně. Prostě aby mu to v hlavě v pravý čas zapálilo. Jakoukoliv věc před tebe postavím, ať je to propiska, podnos, židle, slunečník nebo letadlo, tak o ní umět přemýšlet a diskutovat, co by se s ní dalo dělat. Jak ji třeba upravit, vylepšit, zlevnit, atd. To je určitě základ. Jinak si myslím, že kromě angličtiny už nepotřebuje nic moc. Naopak bych řekl, že v tomto specifickém prostředí může být moc zkušeností i na škodu.